Anglicky celým tělem

Na svoji první práci pro americkou firmu si velmi dobře pamatuji. Úvodní pohovor byl v angličtině s personalistkou, která byla češka. Jen občas jsem zadrhla, když jsem si nemohla vzpomenout na to správné slovo, ale nic, co by se nám i v češtině nestávalo.

Doslova katastrofa nastala ale na druhém pohovoru. Ten už byl veden s mým budoucím nadřízeným – anglickým rodilým mluvčím, který byl navíc skot. Za sebou jsem tou dobou měla několik let s angličtinou ve škole, státnice a certifikát FCE, takže by se dalo říct, že bych se anglicky měla domluvit naprosto v pohodě. Jenže skotštinu jsme ve škole nebrali.

O nějacích dialektech a různých přízvucích jsem samozřejmě věděla a občas byl v hodinách i poslech, ale na opravdového skota z masa a kostí, který na mně bez varování pustil lavinu poloanglických slov s finanční tématikou jsem připravená opravdu nebyla.

Jen jsem tušila, jaké je téma a tak jsem odpovídala naučenými frázemi. Nemusím Vám asi zdůrazňovat, jak na to celé reagovalo moje tělo. Celá červená jsem se koupala v potu trapnosti. Naštěstí pro mne, firma nepotřebovala, abych v angličtině prezentovala, ale pouze rozuměla anglické dokumentaci. Byla jsem přijatá.

Dodnes nezapomenu na tento den ani na další dny, kdy ve chvíli, když se otevíraly dveře šéfovy kanceláře a jeho nohy nebraly směr kávovar, ale naše pracovní místa, jak jsem zaryla pohled do monitoru a dělala, že vůbec neexistuju. Ať se mě proboha na nic nezeptá!!

Pamatujete se na svoje první pronesená anglická (dosaď jazyk) slova s cizincem? Na to, jak jste si měli na jednodenním zájezdu do Rakouska koupit zmrzlinu? Ten pocit, kdy tělo najednou není naše a dělá si co chce. Ruce jsou mokré, tvář červená a srdce začíná bít o něco neklidněji – hlavně ať to nespletu! Ať to řeknu dobře, ať mi sakra rozumí ….

IMG_20160718_092357

Zjistila jsem, že anglicky umí ten, kdo se nestydí. Já, i přesto, že jsem měla doma v šuplíku spoustu dokumentů, které potvrzovali moji schopnost anglicky se domluvit, jsem se anglicky prakticky vůbec nedomluvila. Nebyla v tom malá znalost. Gramatika mě bavila, ze všeho nejvíc. Ani nedostatek anglických slovíček. Byl to nedostatek zkušenosti s rodilým mluvčím.

Děti, které mají možnost se od dětství potkávat s cizincem-rodilým mluvčím a trénovat, co se ve škole naučí, mají velkou výhodu. Postupně odhazují stud a opar trapnosti se nad nimi v budoucnu nikdy srážet nebude. Až půjdou do té své „první“ firmy, ani je nenapadne o tom přemýšlet nebo něco řešit.

Nenechte se mýlit, že jednička z angličtiny ve škole je zárukou toho, že Vaše dítě je s angličtinou v pohodě. Taková jednička mnohdy znamená, že dítě se naučilo slovíčka a pár vět, které umí dobře vyplnit do testu. Neříká nic o jeho schopnosti se domluvit. Když pak našeho premianta poprosíme, aby si na dovolené něco vyřídil, nevěříme svým očím, jaké dělá chyby nebo jak mu to vůbec nejde.

Napadlo Vás někdy, že chyby, které děláme můžou být způsobené právě tou fyzickou nepohodou? Děti, které chybují moc dobře vědí, že udělaly chybu. Když jim dovolíme opakovaně zažívat komunikaci s opravdovým cizincem, nepohoda postupně zmizí. Zvýší se tím i jejich sebedůvěra a jejich komunikace začne být najednou o poznání plynulejší.

10 důvodů PROČ rozvíjet tvořivost

Pravidla lineárního úspěchu se již pár let hroutí.

Proč je toto téma důležité pro současné rodiče se dozvíte v následujícím článku. A taky deset dobrých důvodů, proč vzít tvořivost na milost a udělat jí v životě důstojné místo.

O jakých zhroucených pravidlech to mluvím? Mám na mysli ta pravidla, podle kterých vyrůstalo několik generací a i my, jako děti, jsme je zažili na vlastní kůži. A právě teď je stále většina z nás předává dál svým dětem.

Takovým příkladem za všechny je „vzdělávací RAKETA“. Ta letí strmě vzhůru po schválené ose = základní škola, gympl, vysoká škola, pak nástup do korporátu na absolventské pozici a postup nahoru = základ úspěchu je položen a rodiče si mnou ruce, jak to dítě dobře vychovali.

Jenže svět se stále mění. Taková pravidla už dobrých pár let neplatí tak docela pro všechny. Někteří puberťáci jsou dnes úspěšnější a vydělávají více peněz než jejich tátové. Schválně se zeptejte svých dětí, čím chtějí být. Většina z nich odpoví, že youtuberem.

Jak těžké je dnes uvěřit, že vystudováním nějaké školy se z našich dětí „někdo“ stane. Že postupné (lineární) budování kariéry jim zajistí dobré živobytí a spokojený život. Tato doba je tatam. Dnešní mládež nastupující do práce chce hlavně udělat dojem a mít zásadní vliv na to, čím se zabývají. 

Aby se dětem dařilo i jinak, než jen ve škole a studiu, potřebují mít hlavně dobré sebevědomí a vzor, který by mohly následovat.  

Nemám na mysli schopnosti prosadit se nebo mít ostré lokty. Mluvím o sebevědomí, které mě informuje o pocitu vlastní hodnoty. Zda přijímám, že jsem jako člověk dost hodnotný, že jsem se narodil s balíčkem talentů, a mohu je používat ve svůj prospěch – to hlavně – že vím, CO TO JE, tedy KDO JSEM. Mít vědomí o tom, co mě baví, co umím, co chci.  

Godi Keller, uznávaný norský psycholog zdůrazňuje, že: „Sebevědomí je jednou z důležitých životních kompetencí. Ztráta sebevědomí zpravidla způsobuje řadu dalších problémů.“ 

Poznávací semináře, ve kterých se dozvíte více o sobě a svých kvalitách, tedy klíčových informacích pro život, jsou stále velmi vyhledávané. Hlad po informacích z našeho vnitřního světa je obrovský. Chceme poznávat náš svět, chceme si sami určovat hranice příjemného a nepříjemného, chceme si sami stanovovat limity výdeje energie pro našeho zaměstnavatele. Učíme se to, co nás naši rodiče mnohdy nenaučili.

 

Jenže naše děti se budou potýkat s daleko většími výzvami. Umět spolupracovat s kýmkoliv na světě, dorozumět se v základu minimálně anglicky a hlavně být kreativní. To například znamená – vidět řešení tam, kde většina už láme hůl.

Jak říká G.B. Shaw „Lidé, kteří se ve světě neztratí, jsou lidé, kteří zvednou hlavu a rozhlédnou se po tom, co chtějí. A když to nenajdou, vytvoří to.“ 

Budoucnost vidím organickou, tedy méně předvídatelnou a o to zábavnější. Již teď někteří zaměstnavatelé upouští od přesných názvů pozic, které chtějí obsadit, ale hledají prostě členy týmu se souborem kvalit. Kompetence zaměstnanců a jejich zodpovědnosti se tak organicky přelévají z jedné do druhé, podle toho, co je momentálně důležité. 

Firmy se učí, jak přijímat celého člověka se všemi jeho schopnostmi a kvalitami místo hledání lidí jen podle jejich úzké kvalifikace. Učí se, jak jejich schopností plně využít, protože vědí, že to je oboustranně prospěšné.

 

Nejčastěji hledanou kvalitou je právě kreativita. Následuje schopnost pracovat v týmu a domluvit se anglicky.

A právě díky kreativitě čili tvořivosti jsme schopní se také prezentovat tak, aby to budoucí firmu zaujalo. Kreativní a sebevědomí lidé vědí, že jedinou brzdou v životě a v dosahování cílů jsou si sobě sami. 

Představte si, že před vámi týden co týden leží prázdný papír. A vy na něj máte něco namalovat. Když překonáte strach z té prázdnoty, strach z toho, že se vám to nepovede nebo že se to někomu nebude líbit, tak vám před očima vzniká úžasná barevná kombinace, kterou jste vytvořili vlastníma rukama. 

Hodnocení takové činnosti je brzdou tvořivosti. A soutěžení je přímo opakem tvořivosti. Tvořivost to je spolupráce, ne kdo bude dřív. Učíte se tak hodně o sobě a svém vnitřním světě, o tom, co je příjemné a co už ne, o svých hranicích komfortu. Učíte se překonávat překážky a zvládat nejistotu, učíte se pracovat se strachem. 

Nebo před vámi leží hromada věcí, které běžně házíme do odpadků. A za hodinu z těchto zbytečností vyrobíte úžasného robota, dům nebo ve spolupráci s dalšími třeba celé město.

 

 

Zpráva, kterou si odnáší náš mozek zní „jsem schopen vytvořit téměř cokoliv“ a je k nezaplacení.  To jsou schopnosti, které nám zvyšují sebevědomí. Vědomí o tom, čeho jsme vlastně schopní. 

Tvořivost se není možné nijak naučit. Lze ji pouze rozvíjet tím, že jí dáme prostor a čas. Nejde zmáčknout nějaký čudlík, aby se tvořivost spustila. Tvořivost je něco jako sval, který když přestanete trénovat, tak ochabne. 

Takový čas a prostor najdete v EMĚ. V kurzech se zaměřujeme právě na rozvoj tvořivosti i znalosti sebe sama. 

Pokud chcete udělat něco důležitého pro budoucnost svých dětí, rozvíjejte jejich tvořivost pravidelně. 

10 důvodů proč vzít tvořivost na milost:

  • Tvořivostí bojujeme proti strachu z budoucnosti, když selžou stávající pravidla, budeme schopní najít nová.
  • Tvořivost podporuje naši jedinečnost, tím, že rozvíjí naši osobnost.
  • Tvořivost zvyšuje sebevědomí – vědomí o sobě samém.
  • Tvořivost nám pomůže lépe najít práci.
  • Tvořivost pomáhá zvyšovat schopnost spolupracovat, tím, že akceptujeme i jiná řešení než naše.
  • Tvořiví lidé dokáží inspirovat ostatní a měnit tak společnost k lepšímu.
  • Tvořivost znamená více radosti a lehkosti v životě.
  • Tvořiví lidé se nebojí trochu riskovat, aby dosáhli svého cíle.
  • Tvořiví lidé lépe zvládají svoje vztahy, protože snáze respektují odlišný názor.
  • Tvořivost je součástí spokojeného života a tvořiví lidé pociťují svůj život, jako více hodnotný.

A jak rozvíjíte tvořivost ve svém životě vy?

pro EMU napsala Kateřina Hefny, zakladatelka a ředitelka EMA Poděbrady