Když mi bylo 21 let odjížděla jsem do Anglie s přesvědčením, že se za rok vrátím. Z roku bylo najednou let pět a z pěti byly najednou další tři roky různě po světě, ale o tom jindy. Mým pohonem k odjezdu byla touha konečně mluvit a rozumět angličtině, dostat se do světa a opustit naš malinký koutek země uprostřed střední Evropy (nebudu Vás houpat, pro západní svět jsme východní Evropa a občas i část Ruska, ale to je jedna z věcí, kterou se taky naučíte až venku). Říkala jsem si, že pokud ani teď mi ta angličtina nenateče do hlavy, tak je problém si ve mně = a sebedůvěra bude ta tam.
Z vlastní praxe učitelky angličtiny vím, že dost lidí v České republice má podobnou zkušenost: anglicky se učíme pomalu od školky, každý týden aspoň 4 hodiny angličtiny ve škole. To je nějakých 11 let a nechci počítat kolik hodin života! A co z toho?
Anglicky nemotorný a nesmělý človíček, který se stydí jakkoli se v jazyku projevit jenom, aby nevypadal jako blbec před ostatními. Tenhle vzorec v EMĚ přepisujeme.
Otázkou je JAK?
Až po letech v zahraničí, používání a předávání angličtiny druhým jsem si začala uvědomovat fakta, která přispěla k tomu, že dnes mluvím, rozumím anglicky a mám přátele různých národností a z různých kultur po celém světě. Jedno z nich se jmenuje komfotní zóna. Je nám v ní fajn, pohodlně, nic nového a nepředvídatelného nám nehrozí. Ale kam se kdo kdy dostal v rámci své komfortní zóny?
Často slyším “Vy jste tak odvážná, odjet sama do ciziny a bez jazyka…” No chtělo to opravdu odhodlání to jo.
EMA je taková mezistanice, prostor pro výstavbu sebedůvěry a prostor, kde dítě zkoumá svoji komfortní zónu, prostor praktického rozvoje angličtiny, ale také sebedůvěry.
EMA je prostředníkem mezi světem v češtině a světem mimo naši malebnou zemičku, kam si určitě přejeme, aby naše děti jednou vyjely na zkušenou, byly úspěšné a měly se dobře. Když jsem tenkrát odjížděla do Anglie, ocenila bych mít trochu praxe mimo tu komfortní zónu. Jenže tohle mi moje školní lavice za těch 11 let neposkytla. V následující odstavci v krátkosti popisuji zkušenost, kterou jsem si musela projít až v zahraničí a až která mě opravdu naučila angličtinu aktivně používat…
V komfortní zóně se dějí stále stejné věci. Nelze očekávat lepší znalost bez vykročení z pohodlí. Získat nové znalosti = neustálé překračování komfortní zóny do zóny učení.
Na druhou stranu pokud se překročí zóna učení, je to už moc velký krok a dostáváme se do stresu, který učení brzdí.
V městečku, kde jsem v Anglii bydlela bylo plno dalších cizinců, hlavně holek podobného věku. Až na vyjímky, jsme tam všechny byly jako aupair (taková chůva nebo starší sestra dětí vaší hostovské rodině). Komunita tam byla velmi aktivní a tak jsem se bez větší snahy brzy seznámila s dalšími aupair – francouzkou, polkou, španělem, němkou, holanďankou, atd. Ta různorodost mě fascinovala. Chodili jsme na kávu do kavárny, i když jsme si ze začátku navzájem moc nerozuměli.
Také jsem chodila na lekce angličtiny do místní mini akademie, kde mě učila Sarah a Alec. Učitelé kteří mi dali až ty opravdové základy angličtiny, nejen jazyka, ale také chování a britských zvyků. V lekcích jsem se seznámila s dalšími cizinci, většinou také aupair. Během prvních pár měsíců to bylo opravdu těžké, nikomu jsem skoro nic nerozuměla, všem jsem říkala “slowly please” (pomalu prosím). Po večerech se se mnou dokonce moje “host mum” učila, vysvětlovala, vyslovovala, nutila mě to opakovat po ní.
Já si připadala jako totální idiot, tolik let jsem se angličtinu učila, tak proč mi to tak nejde ?
Nicméně po asi 3 měsících tohoto režimu a naprosté izolace od češtiny jsem začala vidět změnu, najednou jsem rozuměla písníčkám v rádiu (to byl můj celoživotní sen :), konverzace s Elodie z Francie a Javierem ze Španělska nejednou byly smysluplnější než “How are you? – I am fine. – What is it? – Where are you from?”.
EMA zatím kurzy v Anglii neposkytuje (co není může být:). Ale naši lektoři, ať už cizinci nebo češi mají tyto opravdové zkušenosti, zkušenosti z praxe, ne z učebnic. Používají angličtinu v běžném životě, tak jak jsem ji napříkad já musela používat v kavárně s dalšími aupair.
Opravdová zkušenost je ta, která uvízne v hlavě. Opravdová zkušenost angličtiny je ta, která mi tu angličtinu zapsala do hlavy. V kurzech v EMĚ tyto zkušenosti a situace pro děti vytváříme, je to také ta (ne)komfortní zóna, o které jsem mluvila na začátku, která je součástí všeho nového, co se učíme a co neznáme.
Děti angličtinu v EMĚ zažívají a prožívají v opravdových situacích, protože, to je ten nejúčinější způsob, jak se jazyk naučit.
Jestli si přejete pro své děti prostředí, které poskytuje bezpečný prostor, kde se krůček po krůčku učí překračovat svou komfortní zónu, tak EMA je tou správnou volbou. Podívejte se na nabídku kurzů a jestli nevíte, která lekce je ta pravá, přijďte si to s dětmi nejdříve vyzkoušet.
Jitka Hrůzová, kvalitářka kurzů EMA
Nejnovější komentáře