Neuklízej jen doma, vyházej to, co ti neslouží i ze svý hlavy. 

 

Téměř každá žena má období, obvykle ve středním věku, kdy nastane čas udělat jedno z nejdůležitějších rozhodnutí ohledně jejího budoucího života – zda bude zatrpklá, nebo ne. Často se to děje na konci třicítky – na počátku čtyřicítky života. Dostane se do bodu, kdy má všeho po krk, nebo jak se říká tisíckrát nic umořilo osla a ona je na všechno naštvaná.

Její sny z doby, kdy jí bylo dvacet, leží někde na hromadě, roztříštěné. Možná má zlomené srdce, rozbité manželství, nenaplněné sliby. Tělo, které žije dlouhou dobu, nashromáždilo trosky všeho druhu.*

Málokterá z nás si tohle pro sebe přeje. Ale každé z nás se to může stát. I přesto, že si myslíme, že nám se tohle rozhodně stát nemůže. Najednou to tady je a my se musíme rychle schánět po vidlích a začít tu hromadu harampádí uklízet. Rozhodnout se pro život.

Hořkost neboli trpkost se může, zpočátku úplně nenápadně, vkrádat do života ženy, až je její kalich hořkosti tak naplněn, že přeteká ven aniž si čehokoliv všimne. A žena se topí….v hořkosti. Zatrpklá na svět a na sebe.

Možná, že se může začít zamýšlet nad svým životem – rozhlížet se kolem sebe a dospěje k úlevnému závěru, že vlastně po kolena v bahně, taky není špatná volba. Chodit se v tom jakž takž dá. Existují dokonce takové hrdinky mezi námi ženami – přímo Johanky z Arku, že ačkoliv stojí v bahně po pás, stejně bojují. Za svůj stávající život. Aby udržely status quo. Jak lehké může být sklouznout až sem, a bahno je pak bude doprovázet po celý zbytek života.

Jenže vy to nemusíte nechat zajít až tak daleko!! Je to přece váš život. Vsadím se, že hodnotnější dárek, než je váš vlastní život, jste doteď nedostala 🙂

 

Jak poznat, že se mi něco takového děje?

Není asi žádný přesný popis příznaků, každá žena je jiná a u každé se taková zatrpklost (chcete-li: dlouhodobá nespokojenost) bude projevovat trochu jinak a také bude mít jinou intenzitu. Záleží také na tom, jak my ženy umíme „číst samy sebe“ a jakým způsobem situace obvykle prožíváme.

Najednou nám může připadat, že ostatní žijou krásné životy a my „jen přežíváme“. To samozřejmě není vždy pravda, jde jen o to, že my samy nemáme dost odvahy si své potřeby nejen prosadit, ale hlavně je vůbec pojmenovat.

Neschopnost zastavit se, podívat se na to, co se teď děje a pak najít tu naši opravdovou potřebu bývá tím skrytým jedem, který plní kalich hořkosti. Pojmenovávání potřeb a jejich naplňování je cesta, jak se v něm neutopit.

 

Co se dá prakticky dělat?

Existuje způsob, který pomáhá odklízet harampádí a dostat se ven z „bahna“. Například technika „čištění řeky“, která je společná koučování i arteterapii. Jedná se o dva různé přístupy, ale mají společný základ.

Arteterapie pracuje s obrazy, jejich symbolikou a významy, které pro nás osobně mají. Pomáhá se zastavením a uviděním toho, co se děje. Symboly zjednodušují a díky nim se můžou neznámé části obrazu snáze pojmenovat a pochopit. Je dobré pokud máme průvodce, který nám s tím pomůže. I emoce, které obraz vyvolá je lepší prožít s někým, kdo ví, jak s nimi bezpečně pracovat. To znamená tak, aby se postupně ztrácela jejich svazující síla, a my mohly jít dál. Není nutné umět malovat, ale mít odvahu. Otisk sebe na bílé ploše papíru dokáže odhalit nejednu skrytou touhu nebo pocit.

Koučování pracuje s myšlenkami, zabývá se tím, jak o sobě přemýšlíme, sleduje, kdy myšlenka ovládá nás a kdy my ovládáme myšlenku. Cílem je poznat, které myšlenky mi slouží a dělají můj život smysluplnější, spokojenější, a které v něm nemají co dělat. Nepatří tam, protože mi neustále hází klacky pod nohy a ničí naše ideje o nás, druhých a nepomáhají nám nijak budovat naši autentickou představu o spokojeném životě.

A je úplně jedno, jak se k nám takové destruktivní myšlenky dostaly, jestli to bylo výchovou v rodině nebo špatnou životní konstelací. Koučování vychází z předpokladu, že jako dospělí máme možnost volby a každou vteřinu – TEĎ – se rozhodujeme znova a znova, jak se zachováme a čemu dáme přednost.

V naší každodenní realitě nemusíme být otroky ani pocitů, ani myšlenek, ale můžeme se vědomě rozhodnout, jaký život chceme mít a hledat přiměřené způsoby, jak tu naši vysněnou představu konkrétně naplňovat. Ne jednou za rok, ale denně. 

 

Co se přesně děje?

Bereme do ruky papír, vybíráme barvy nebo pastely, připravujeme štětce a vodu, a chystáme se na vhled do vnitřního světa – bílá prázdná plocha před námi a my sbíráme odvahu k prvním tahům a porušení prázdnoty.

Vytváříme svědectví o svém vnitřním prožívání. Je to zpráva důležitá hlavně pro nás samotné, není správné ani špatné řešení. Není dobrá a špatná řeka, ani není dobrý nebo špatný život. Nehodnotíme, neanalyzujeme. Jde o proces uvědomování si toho, čím zaplňuji prázdnou plochu přede mnou a jakou to má pro mě osobně hodnotu. Jaké významy jsou tam skryté?

Na řeku se díváme, popisujeme, jaké úseky na ní jsou. Někde je řeka klidná, jinde zase naopak velice rozbouřená. Jinde vysychá, až se voda téměř ztrácí. Označujeme období a události, které utkvěly v paměti, jako něco hodně důležitého, takové milníky. Říkáme přeci i v normálním životě: „A od té doby, co se stalo toto, jsem už nikdy neudělala…. anebo jsem začala dělat tohle….“ Tak to jsou přesně ty chvíle, které hledáme.

A pak nezbývá než se pustit do pořádné práce – čištění řeky.  Aby mohla zase volně proudit životadárná energie vody, která je pro nás ženy, tak důležitá. Voda je element emocí a vzniku života. Jako ženy jsme nositelkami života a je naší přirozeností být v souladu s energií vody – plynout, dávat život, přijímat život.

Kde voda neproudí, kde stagnuje, tam se kupí odpadky všeho druhu, vzniká špinavé bahno, které nás symbolicky stahuje dolů, drží na místě a tady pak vzniká pocit, že se „nemůžeme hnout z místa“, že co děláme nemá smysl, protože to stejně „zapadne“. Taková práce není hotová za pár hodin. Stejně dlouho, jako jsme vydržely stát na místě, tak stejně dlouho nebo ještě déle trvá úklid. A možná, že nikdy neskončí, ale rozhodně se vyplatí se dát do práce, ať je to kdykoliv. Je to totiž náš život, nikdo jiný to za nás neudělá.

Rozhodněte se pro ŽIVOT 🙂

Katka Hefny

Pokud Tě zaujala možnost poznávání sebe sama a pročištění svého vnitřního prostoru od toho, co ti neslouží,

podívej se na otevřený kurz Malujeme pro duši, kde se právě podobným tématům věnujeme.

 

Podívat se na rozvrh – Malujeme pro duši

*(volně podle Ženy, které běhaly s vlky)